fb_cover2.png
Tabula Rasa
Tabula rasa je psychologický pojem. Označuje nepopsaný stav mysli právě narozeného dítěte. Je to však geniální médium sloužící k zapisování myšlenek, vzpomínek, zkušeností
a informací. Je otevřené vnějším podnětům a zároveň uzavřené do sebe. Co se týče odrazu, má tabula rasa charakteristiky černé i bílé barvy, pohlcuje a odráží zároveň. Čistý, bílý list papíru se postupně vybarvuje, vrství, rozšiřuje a prohlubuje, aby nakonec shořel.

Výstava vybraných studentů ateliéru Socha a prostor prof. ak. soch. Jiřího Beránka je snaha prezentovat tento ateliér v čisté formě. V prostoru budovy Fakulty umění a designu je zázemí sochařů autentickou platformou, kde se snoubí domácká atmosféra s příjemným pulzujícím chaosem, kde sochařské myšlení dýchá a mluví. V projektu Tabula rasa je tento genius loci přenesen do čistého prostoru bílé krychle nové galerie Vestředu. Kubičnost a nuda jsou narušeny site-specific zásahem. Jan Kubíček, Jan Šácha a David Tureček pracují s prostorem jako s Tabulou rasou. Jejich dílo symbolizuje příchod na svět, či odchod z něj. Vymezují se proti jednotlivosti uměleckého artefaktu a skupinově tunelují prostorové podmínky novou formou. Burcují diváka z letargie a vábí ho do jeskyně svého myšlení. Vytvářejí tak hru s jasnými podmínkami, s vchodem a východem. Je-li jejich pozvání přijato, divák je veden jejich rozkazem, nechává se vtáhnout na výsek cesty a odchází neposkvrněn a očištěn. Adéla Kristejnová ve svých kresbách tematizuje proces vzniku uměleckého díla. Pomocí narace vypráví vnitřní i vnější podmínky tvorby. Jemnost a přímočarost kreseb kontrastuje s hmotnou instalací tunelu. Hynek Novák pracuje s klasickým materiálem dřeva a ilustruje předurčenost konání člověka v dnešní společnosti. Jeho totemy primitivistickým a humorným způsobem ukazují závislost člověka na materiálních hodnotách současnosti. Torzo lidského těla Elišky Pánkové osciluje v rámu obrazu a zobrazuje průnik prostoru plochou, vytržení figury z ohraničení dvojrozměrného prostoru. S vnějšími podmínkami umělecké tvorby pracuje ve své instalaci Richard Švejda. Reaguje na konkrétní situaci předcházející výstavě, kdy nebylo možné provést zásah do zdi galerie. Dílo Nepovoleno je tedy uťato ve svém procesu a jeho pokračování je pouze naznačeno. Z nedokončenosti a vytržení je zde vytvořen záměr, kriticky se bouřící proti světskému, které brání umění v jeho nekonečné rozpínavosti. Umělcová mysl je bez hranic, reálný svět je však plný zdí a fyzických překážek, které nám brání ve vykonání našeho ideálu. Kromě vnitřního institucionálního komentáře však Richard Švejda vytvořil působivé dílo, které symbolizuje krásný i nepříjemný začátek každé tabuly rasy. Ostré světlo nás zároveň oslňuje a přitahuje naše přivírající se oči. Efekt desítek obyčejných zářivek vytváří transcendentní rovinu a uzavírá tak naši cestu galerií.
Sami umělci jsou tabulou rasou, neustále se vyprazdňující, aby svou sensitivitou zachytávala vjemy přicházející z vnějšku. Jsou to průhledné, záchytné body, které odrážejí ostrost skutečnosti a dávají ji mlhavější a příjemnější podobu. Výstava přináší myšlení zástupců ateliéru Socha a prostor a jeho hlavní znaky – nezávislost, upřímnost a řemeslnost.


Autorem textu je student Fakulty umění a designu v Plzni František Fekete.
nocni_smena.jpg
x_9329+.jpg
x_9309+.jpg
x_9319+ (1).jpg
04.05.2015 14:53:22
Hoito
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one